Víla

Druhá tráva

1:JdHe po skosený trEávHě a jde tak, jak se to pEíšHe:
s větrem v zC#mádech, s kytkou v hlF#mavě,C#m    G# dC#můstojně a tF#miše,C#m 
a z polí slHítají se ptEácHi a kF#aždej z nich jí vHěřF#í,
Eona se pak vrBacEí a má v Hrukou jejich EpeHří.
2:JHe to můj člověk s hlavou v kEřížHi, umírající v hEorkHu,
můj plakát na C#mirefýži i má socha u New F#miYorkC#miu,
je to Emůj voják beze jBEna, i tHen parník v ústíE NěHvy,
jEe to jediná má BžeEna, jenže tHa, která toE nHeví.
*:Místo k nG#mí však mířím nC#měkamG#m, kde je ten, co se tak vztC#meká,G#m 
že ta hrBůza, kterou DčekBám, není Eta, která mě BčekEá.
3:Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:30.087+00:00
Datum poslední změny :2017-07-16T16:19:58.379864+00:00
Výsledky hledání: